Chata Vendlovka - Černá hora - Černý důl - Janské Lázně

Nedotčený smrkový prales, jehož temná barva dala hoře jméno, vzal za své během druhé poloviny 16. století. V té době se bezostyšně vykrádal majetek české komory majiteli okolních panství pro nenasytný kutnohorský důlní revír, kde se těžilo stříbro a smrkový prales se tím změnil v rozsáhlé holoseče.

Již ve zprávě z pochůzky důlních úředníků v roce 1609 najdeme lapidární zhodnocení většiny porostů východních Krkonoš:
„...lesové nyní hrubě smejcení a skůro i vymejcení jsou."
A také kritiku lesmistrů, kteří povolují dřevařům budky po horách stavěti, v nich dobytky chovati a do mýt vyháněti, jakož i luka a kopaniny kol budek dělati.

Mnoho alpských kolonistů se po skončení těžby dřeva usadilo v Krkonoších natrvalo a jejich provizorní přístřešky na vzniklých mýtinách se staly základem osídlení několika výrazných lučních enkláv na svazích Černé hory.

Především hospodáři z Velké Úpy zakládali na vzdálených seništích nejprve letní boudy, kam v sezóně vyháněli dobytek. Tak vznikly pravděpodobně už koncem 17. století Volské Boudy; roku 1720 se připomínají Zinneckerovy Boudy, o deset let později Velké Kühnelovy Boudy, přejmenované v roce 1945 na Pardubické.

Také množství vynošených kamenů do tzv. hrobků v okolí Zrcadlovek a Vendlovky svědčí o dlouholetém obhospodařování rozsáhlé louky na hranici katastrů někdejší obce Černá Hora a Černého Dolu.

Jiné záhadné terénní útvary vzniklé rovněž lidskou rukou, jejichž původ není stále věrohodně objasněn, se podle názvu „švédské šance" hlásí k období třicetileté války. Nálezy amatérských archeologů v čele s Bertholdem Aichelburgem v polovině 19. století podporovaly domněnku o nájezdech tatarských válečníků ve 13. století. Střízlivější badatelé uvažují o ležení pruských oddílů v bramborové válce 1778. V ústním podání se dlouho tradovala pověst o osídlení lokality Lužickými Srby, chráněnci švédského krále Gustava Adolfa.

Dnes už by málokdo hledal ve familiérním názvu jedné z bud - Vendlovka - někdejší dům Lužických Srbů (Wendenhaus-Otočený dům).

Po roce 1785 vyrostla také první bouda ze skupiny bud na Černé pasece. Většinou šlo o prostá, roubená stavení ze dřeva se sedlovou střechou, v lepším případě se skleníkovým vikýřem směrem do svahu. Vendlovka měla původně vikýř směrem ze svahu, jak je vidět na dobovém záběru od Zrcadlovky. Vstup do přízemí s jednou velkou světnicí a chodbou odděleným chlévem, byl z rovnaného kamenného zápraží. Hřeben střechy kopíroval směr vrstevnic.

Jednotlivé luční enklávy byly podstatně rozlehlejší než dnes. Jen kolonie Volských Bud zabírala v polovině 19. století plochu pětkrát větší než současné okolí Horského hotelu a Sokolské boudy. Rozvíjí se turistický ruch, především vycházky za nádhernými výhledy do kraje. Jeden z nejkrásnějších, korunovaný neopakovatelnými východy slunce, je z Černé paseky. Není divu, že podnikavý hostinský z hotelu U slunce ve Velké Úpě, Robert Bönsch, jehož bratři už v té době vlastnili Luční boudu, koupil od Wenzela Sagassera z Javořího dolu starou hájenku a v roce 1888 zde otevřel horský restaurant - Bouda na Černé pasece, později Černá bouda.

Zatím co hospodáři ze Zinneckerových Bud nebo Zrcadlovek se spokojili nadlouho s přístavbou prosklené verandy a provizorní noclehárny a ještě na přelomu 19. a 20. století byl pro ně prostý příbor přebytečným luxusem, Bönschové investovali do neustálého rozšiřování a zkvalitňování služeb. Na klíčovém vyhlídkovém místě přistavěli věž s panoramatickým zrcadlem a dalekohledem, udržovali sáňkařskou dráhu i pověst vyhlášené kuchyně.

Syn Karel Bönsch koupil roku 1925 Zrcadlovku a v každé skupině bud, které v té době Bönschové vlastnili, vzniklo jedno velké pohostinské zařízení, kromě Malých Pardubických Bud, které zůstaly až do roku 1945 turismem nedotčeny.

S výstavbou první visuté lanové dráhy v ČSR z Janských Lázní na Černou horu v roce 1928 se mnohonásobně zvýšil počet návštěvníků a na vrchol přišli investoři s kapitálem odjinud. Byla to především Čs. obec sokolská, která v návaznosti na lanovku postavila na Volských Boudách, ležících až dosud mimo hlavní turistické cesty, na lesním pozemku hraběte Czernin - Morzina stylovou čtyřposchoďovou roubenou Sokolskou boudu. Její první nájemce Jan Černý z Orlických hor po pěti úspěšných sezónách postavil na místě níže položené Volské Boudy čp. 45 honosný Horský hotel, v jehož dosud zachovalém prezidentském apartmá několikrát pobývali i oba prvorepublikoví prezidenti.

Ani dědici Roberta Bönsche nelenili a ještě před dokončením lanovky zahájili výstavbu zcela moderní nové Černé boudy.

Uvedení textů s laskavým souhlasem pana Antonína Tichého,
autora webových stránek www.freiheit.cz